České nadávky
Podstatné jméno nadávka i sloveso nadávat se může zajímavě proměňovat a tím měnit svůj význam. Např.:
- Nadávat – na-dávat = něco dávat
- Nadávka – na-dávka – léková, léčebná, sociální či jiná dávka
- Nadati do … – nadace
Přezíravé odmrštění
za nadávku vůbec nepovažujeme, ale přesto nás uráží a ponižují, např.: „Prosím Vás,…“ „Máte problém?“ „Neřešte to!“
Staré nadávky
Např.: Baba princmetálová, vejrat, darmošlap, hochštapler, bařtipán, držgrešle, hovado, lotr, kšeftař, kreatura atd.
„Vy luzná krůto a vy ladná krávo a vy bujný bejku! Ty trudné tele a ty svinibrodská svině! Ty valný vole a vy velžírný honzo!" (Rady Čechům jak se hravě přiučiti češtině str. 44)
Vracející se nadávky:
- Čecháček - časté užívání za protektorátu. Nyní ji zlostně používají Češi, proti Čechům, což je dost zvláštní.
-
Maloměšťák - nadávající vyjadřuje pohrdání vůči jiným lidem, kterým se ztrapňuje poukazováním na jejich malost a bezvýznamnost.
- Černoprdelník - posměšné a pohrdavé oslovení církevní osoby
- Ksindl, lůza, holota, chátra, pakáž, verbež atd.
„Když jste na konci s argumenty, můžete ještě začít nadávat.“ (Elbert Hubbard, [on line] mottak. cz/ citáty)
Obecné nadávky:
|
Blb, blbec, debil, dement, idiot, kretén, imbecil atd. |
||
|
Buzerace |
- |
nucení k nesmyslným úkolům a šikana |
|
Feťák, smažka |
- |
uživatel drog, závislý na drogách |
|
Na houby Houby s octem |
- - |
nic se nedaří, něco se nelíbí nic nezbylo, nic nedostaneš |
Oslovení vole přestalo být nadávkou a se stalo běžným oslovením kamarádů, známých a někdy i úplně cizích lidí napříč generacemi.
Sprosté nadávky
Nikdo jiný neumí tak krásně vyjádřit české sprosté nadávky jako Jan Werich. Proto jsem po tento tip nadávek využila jeho citát.
"Vezměte si slovo prdel. To je v českém nadávání chrám. Umísťujeme tam vše, co se nám nepodařilo. Posíláme tam nepohodlné lidi. Dokonce tam voláme v zoufalství o pomoc. Určitě znáte lidi, kteří bez vole nedají dohromady větu. A tou přemírou ztratilo nadávání smysl. Stalo se zvukem. Když dneska řeknete exkrement, lidi se pohoršeně otočí. Když řeknete hovno, ani se neotočí." (Jan Werich, citaty.net [on line])
Použitá literatura:
- EISNER Pavel. Rady Čechům, jak se hravě přiučiti češtině. Praha Odeon 1992. 299 s. ISBN 80-207-0369-1
- HUBBARD Elbert mottak.cz/citáty
- WERICH Jan, citaty.net
